Tamara Adamčíková: Do pečení je potřeba dávat ochotu, lásku a kvalitní suroviny

I když má občas den blbec, o pečení říká, že je to její život. V kuchyni se cítí jako doma především díky babičce, která ji také naučila vařit i péct od oka. A přesto, že dezerty vlastně nemá ráda, ostatní jí za ně mohou utrhnout ruce. Po milém rozhovoru s mladou šefcukrářkou zlínské Bistrotéky Valachy Tamarou Adamčíkovou nám nezůstala jen dobrá nálada, ale i neodkladná chuť zakousnout se do poctivé slaďoučké buchty jako od babičky.

 

Nemůžu si odpustit obligátní otázku na začátek – máte ráda sladké? 

Mám ráda sladké, ale nemám ráda dezerty. Vůbec nevyhledávám cukrárny, nemám ráda žádné dorty. Raději si dám čokoládu nebo jinou sladkost z obchodu. Výjimkou jsou však kynuté koláče od babičky.  

 

Čím jste chtěla být, když jste byla malá? A kdy jste se zamilovala do cukrařiny?

Chtěla jsem být doktorkou a vytahovat miminka z bříška. Ale babička byla vyhlášená cukrářka a od malička nás směrovala do kuchyně. Nebylo jí líto surovin, které jsme tak vlastně zničili nebo vyplýtvali. Když dělala nějaké těsto, dala nám trochu mouky a vody a my jsme z toho dělali placky, pekli je na peci a potom je děda musel jíst s džemem. Rodiče navíc byli dost pracovně vytížení, takže jsem byla v kuchyni neustále, protože jsem musela vařit třem sourozencům. A právě vaření mě bavilo, pečení zpočátku vůbec. To až později na vysoké – občas jsem někomu něco upekla, až to přerostlo v to, čím jsem teď.

 

Takže místo miminek z bříška teď vytahujete z pece dobroty. Ve zlínské Bistrotéce působíte od začátku – dalo by se říct, že vaše práce za tu dobu prošla nějakým vývojem? 

Určitě prošla velkou změnou. Když se teď podívám na fotky ze září 2018, kdy jsme začínali, vidím, kolik jsme toho dokázali. Jsem strašně pyšná na to, že jsme se tak posunuli sami, bez profesionálních školení. Ta změna je nejen vizuální, ale i vědomostní – snažím se neustále učit z videí a knížek.

 

 

Tím se dostáváme k mé další otázce – kde čerpáte inspiraci?

YouTube videa, knížky, Instagram, Pinterest – tam je ale složité dopracovat se k originálnímu receptu, který opravdu funguje. Cukráři častokrát nechtějí prozradit své know-how, napíšou tam nějaký recept, přidají fotku, ale vůbec to neodpovídá. Lidem se pak příprava nedaří a mají pocit, že chybu dělají oni. 

 

Ke komu z těchto známých osobností vzhlížíte?

Co se týká vizuální práce, obdivuji Lulus Bakery ze Slovenska. Jinak se snažím jít spíš vlastní cestou.

 

Co je z vaší stálé nabídky u zákazníků bestsellerem?

Určitě věnečky a větrníky. Lidi stále vyhledávají ty poctivé zákusky, které byly kdysi k dostání v mléčných barech. My jsme sice přinesli moderní verzi, ale chuťově vyladěnou a trefili jsme se…

 

Existuje dezert, který je pro vás stále ještě nepokořenou výzvou?

Pořád bojuji s čokoládou. Temperování je složité a náročné na podmínky. Ale nevzdávám se a snad už se blížíme k tomu, co bych si představovala.

 

V sortimentu Bistrotéky najdeme vše od klasických koláčů a tradičních frgálů až po slavnostní a opravdu exkluzivní dezerty. Rozmáhá se ve Zlíně trend „vyšší gastronomie“?

Mám pocit, že je pro lidi stále hodně důležitá cena. To je takové naše české a slovenské… Ale pomalu se to lepší a už si můžeme dovolit nasadit o něco adekvátnější cenu. Myslím, že když je ta práce poctivá a lidi se o tom přesvědčí, raději dají víc peněz za menší množství ve vyšší kvalitě. 

 

Vidíte, to je zajímavé – toužíme po poctivých surovinách a kvalitě, ale buchtu si raději koupíme, než bychom si ji upekli doma…

Lidé jsou podle mě pohodlní a trochu leniví. Raději si koupí kousek buchty u nás, než by si doma upekli celý plech. Na druhou stranu, naše buchty jsou opravdu poctivé – ovocem ani náplněmi nešetříme a náhražky v nich nenajdete. To byl základ, který mi dala babička a já jsem ho jako hlavní pravidlo zavedla i zde. 

 

Na kterého pomocníka v kuchyni nedáte dopustit?

Ze začátku jsme spolu bojovaly, ale nyní jsem si velmi zvykla na profesionální cukrářskou pec. Domácí kuchtění pak usnadní kuchyňský robot. Sama mám vyzkoušený Gratus od ETY, který je výkonný a nabízí různé rychlosti. Hlavně má bohaté příslušenství a co je úplně super – má v porovnání s ostatními opravdu velkou mísu. Dokážu v něm umíchat dávku jednoho kynutého těsta, což je kilo a půl mouky – s tím mívá problém i větší profesionální robot. Taky na šlehání je to bezva pomocník.   

 

V čem podle vás v cukrařině tkví tajemství úspěchu – ať už se jedná o povedenou domácí buchtu nebo profesionální zákusek, na který se stojí fronta?

Sama na sobě si nejvíc vážím fantazie – aby si to člověk dokázal sám vymyslet, pospojovat nebo změnit. Protože najít si recept dokáže každý, ale vytvořit něco vlastního, to už umí málokdo. Velkou roli hraje i pečlivost a perfekcionismus. Jsem fakt pedant, až to holkám možná někdy vadí. Já bych ale nikdy nepustila do prodeje zákusek, který se mi zdá nedokonalý.

 

Máte nějaký rituál nebo talisman, bez kterého nepečete?

Mám jeden oblíbený nůž od babičky – na ten nedám dopustit. Den v práci pak začínám vždy tím, že se ptám holek, jaký mají den a náladu. Mám ráda humor a s dobrou náladou se pracuje mnohem lépe.

 

A pak vznikají ty neodolatelné výtvory, které sdílíte na Instagram…

Ano, ze začátku to byl jen prostor, kam si ukládat své fotky, ale potom se to ujalo. Baví mě fotit a samozřejmě je to i dobrá reklama, dneska je svět na sociálních sítích. Důležitá je také odezva – alespoň se dozvím, jak od nás lidem opravdu chutná. V běžném provozu se ke mně zpětná vazba v takové míře nedostane. 

 

Dáte našim čtenářům závěrečnou radu, jak pozvednout jejich domácí výtvory na vyšší úroveň?

Do každého vaření a pečení je potřeba dávat ochotu a lásku, bez toho to fakt nejde. A to, jakou přitom máte náladu, se na výsledku výrazně podepíše. Když jste naštvaní a děláte to s odporem, odpovídá tomu pak i výsledek. Ale když vás to baví a děláte to pro někoho, koho máte rádi, abyste ho potěšili, je to na výsledku znát. Takže určitě to nedělat na sílu a dávat do toho i trochu sebe. Hlavně používat kvalitní suroviny a za každou cenu nešetřit – to je prostě základ. A nevzdávat se! To jsem dělala i já, ale chce to pořád zkoušet.

 

Kdo je Tamara Adamčíková?

Tamara Adamčíková je mladá cukrářka původem ze Slovenska, která již více než rok a půl připravuje vyhlášené dezerty, moučníky a další sladké laskominy v kuchyni zlínské Bistrotéky Valachy. Tamaru i s jejím týmem, který si říká Cukrouši z Bistrotéky, můžete sledovat na Instagramu. Čtyřčlenný cukrářský tým každodenně připravuje dezerty, zákusy a sladké pečivo pro všechny tři provozy Bistrotéky – restauraci, kavárnu i kornuterii s pekárnou. Nejen skvostné dorty pak pečou i na objednávku.