Slavnostní menu před 100 lety

Oslavy vzniku republiky pokračují po celý rok 2018 a mnoho lidí s nostalgií vzhlíží k prvorepublikové gastronomii. Co lidé tehdy skutečně jedli a jak mohl vypadat slavnostní stůl při příležitosti vyhlášení samostatného Československa?

Co lidé tehdy jedli, je ošemetná otázka. Výzkum jídla a gastronomie v minulosti probíhá totiž relativně krátkou dobu a období první republiky se vznáší v nostalgickém oparu umocněném filmy s Oldřichem Novým a Adinou Mandlovou. Skutečnost však tak růžová nebyla, jak ukazují nemnohé vědecké práce a kuchařky Sladká první republika a Kuchařka první republiky sesbíraných z dobových receptů. 

Poválečná nouze

Euforie z konce války záhy vystřídal dennodenní shon se sháněním potravin, uhlí a šatstva. Potravin byl nedostatek, jejich ceny strmě rostly, rozmáhala se lichva, a zejména chudší vrstva městských obyvatel strádala hlady. Trh se snažilo regulovat ministerstvo pro zásobování lidu stanovením ceny základních potravin a zavedením přídělového systému, který fungoval do roku 1921, i když často nedokázal zaručit ani základní výživu v dostatečném množství. Například v roce 1918 činil denní příděl brambor 200 g na osobu, příděl mouky 450 g pro těžce pracující, 300 g pro ostatní. 

Zlatá dvacátá léta

V následujících letech se životní úroveň výrazně zlepšila, lidé si opět začali užívat života: sedávali v kavárnách, chodili do hospod a restaurací, tančili v barech. V menu se objevovaly francouzské pokrmy, šampaňské a koktejly... 

Ve 20. letech se Praha směle řadila spolu s Vídní a Paříží mezi kulinární centra kontinentální Evropy. Nabídka delikates a úroveň jejich zpracování byla podobná, tuzemští kuchaři jezdili do Paříže, pražští hoteliéři přiváželi ze světa nové poznatky, česká děvčata chodila na zkušenou do vídeňských a pohraničních domácností a zahraniční vlivy se přirozeně mísily s českými tradicemi. 

Jídelníček podle třídy

 Kvalita a množství jídla byly přímo úměrné výši příjmu. Zatímco dělníci za potraviny, nájem a topivo dali většinu své mzdy a stravovali se prostě (ráno žitný chléb s náhražkovou kávou z cikorky či sladu s mlékem, v poledne knedlíky, brambory, občas maso s omáčkou či sladké pečivo a večer polévka s chlebem), střední a vyšší příjmové třídy si mohly dovolit dvakrát denně teplé jídlo s více chody. Středostavovské rodiny se obvykle scházely na oběd doma, maso se podávalo několikrát týdně, den začínal kávou a houskou s máslem či koláčem. Čaj nebyl zdaleka tak oblíbený jako káva, k jídlu se pila voda, případně voda se šťávou, v restauracích pivo. 

U nedělního stolu

Neděle byla jediným dnem pracovního klidu, kdy se nechodilo do práce a často ani posluhovat. Ženy trávily obvykle celé dopoledne přípravou oběda a odpoledního zákusku. U stolu se scházela celá rodina a nedělní oběd byl nejlepší a nejsytější z celého týdne. Po silném vývaru se podávalo maso – vepřové, hovězí nebo telecí s omáčkou a knedlíkem, nebo bramborami. Drůbež byla drahá a zvěřina pouze sezonní. Zelenina se příliš nekonzumovala, když už tak jako základ omáčky, v polévce nebo jako rajčatový či okurkový salát. K odpolední bábovce, štrúdlu nebo jednoduchému kynutému koláči se servírovala káva, čaj nebyl příliš rozšířený. 

Vybrané lahůdky

Poválečný rozkvět přinesl nová jídla – objevily se vídeňské řízky, sekaná, karbanátky, zahraniční sýry, rajčata, banány, pomeranče nebo těstoviny. Zmlsané jazýčky vábila husí játra na rozličné způsoby, zvěřina, kaviár, obložená vejce a chlebíčky, paštiky a salámy z vyhlášených lahůdkářství Lippert, Paukert či Zoufalý. Cukrárny lákaly šlehačkovými a krémovými dezerty, tureckým medem, čokoládou a bonbony. Do kaváren chodily dámy na kávu a štrúdl či bábovku, pánové si vychutnali doutník s kapkou něčeho ostřejšího. V prvotřídních hotelích jako byl Šroubek, Imperial nebo Alcron, se podávalo šampaňské, mořské ryby a v sezoně ústřice, raci a zvěřina. O Vánocích patřilo k dobrému tónu zajít na šneky. V hotelích se často pořádaly taneční lekce, doplněné čajem o páté a drobným občerstvením. 

ETA letos slaví krásných 80 let. Vysavače, fény, žehličky, varné plotýnky nebo mixéry byly celou tu dobu součástí našich domácností! Pojďte s námi zavzpomínat a nahlédnout do kuchyní našich babiček, jestli tam takový zapomenutý poklad někde neleží!