Petr Vaněk: Doma nespěchám a v lese se rád ztrácím

Herec, hudebník, ale také certifikovaný průvodce lesní terapií. Petr Vaněk je muž mnoha tváří, který hledá autenticitu a klid v dnešním zrychleném světě. V rozhovoru nám prozradil, co ho aktuálně naplňuje, v čem se rád ztrácí i jak to má s trpělivostí.

Petře, nedávno jsi vydal svou první sólovou desku "Roztáhnout křídla" s projektem Ensoul. Jaké to je, vyměnit na chvíli divadelní scénář za mikrofon a vlastní texty? Je to pro tebe větší svoboda, nebo spíš větší tréma?

Byl to krok do neznáma, vstoupil jsem do toho prostoru s pokorou a radostí objevovat nové věci. Zpěv je pro mě radost, krásná forma uvolnění se. Jsem rád, že můžu tento zážitek v sobě pěstovat a zároveň s ním pracovat dál nejen na úrovni koncertů, ale i pro sebe. Těší mě si zpívat i doma, v lese. Nestydět se i na ulici, jít a zpívat si. Tréma někdy je a někdy není, nevím, co jí vytváří, možná chuť po dokonalosti. To vnímám jako důležité – zbavovat se tohoto pocitu, důležitější je se nebát vykročit z komfortních zón, které si postupně za život budujeme. Nebát se dělat nové věci. 

V rámci alba jsi vytvořil i "snový kabaret". Co si pod tím máme představit a kde tě v nejbližší době můžeme vidět (a slyšet) naživo?

Následoval jsem svůj pocit, že by bylo skvělé vytvořit prostor, který se postupně mění, v průběhu celého koncertu, který podporuje jednotlivé písně divadelními prvky, ale i filmovými. Koncertujeme sami se Sárou (Sára Bukovská – hudebnice, pozn. redakce), nebo s celou kapelou a intimním představením. Nevím, co je víc nebo míň, každé má svoje krásy. Nyní spíš vystupujeme sami se Sárou. Bez všeho ostatního. Tím je to i finančně přístupnější a dostaneme se i do menších prostorů. Má to svoje kouzlo.

Máš za sebou i natáčení několika nových projektů (např. Vraždy v kraji nebo film Léčivé účinky sebeklamu). Dokážeš si mezi tím vším najít čas na zastavení, nebo teď jedeš na vlně „není čas ztrácet čas“?

Je rok koně! Není čas ztrácet čas. Rozepisovat se na toto téma, by bylo jako vydat knížku. Jak mám volno, trávím ho v lese. Rád se tam ztrácím v čase.

Jsi certifikovaným průvodcem lesní terapií. To zní jako ideální protipól k hektickému světu showbyznysu. Co tě v lese nejvíc učí? Je to schopnost jen tak pozorovat, nebo spíš to ticho?

Já ani nečetl tuhle otázku, šel jsem postupně, a už mě to v odpovědi vedlo k lesu. Hezký. Jen tak být. Ztratit se. Objevovat místa, mimo stezky, kde neruším a jen jsem. Tato místa jsou často oblíbená i pro lidi co odhazují v lese odpadky, tak aby nebyly vidět. A tak jsem z jedné úchvatné rokle v lese vytahal nahoru kovové nádoby, flašky, a další poklady, které tam nepatří. Nechám si je pak u cesty a dojedu pro ně a odvezu je. Není to většinou u cesty, je s tím spojena další cesta, naplánování si, jak to vytahat ven. Občas mě přepadne myšlenka, proč jsem to tam nenechal. Ale v rámci našeho přátelství s lesem to nejde. To by nemohlo být tak hluboké.

O tobě se ví, že jsi velký sportovec. Co ti aktuálně dává nejvíc energie? Je to ten pohyb, nebo spíš to spojení s přírodou?

Obojí. Je fajn se při sportu zastavit, nechat běžet čas na hodinkách měřících tempo a vše ostatní a sednout si a jen být. Chvíli mi to trvalo, než jsem si to dovolil bez výčitek svědomí a zastavování stopek. Není to o výkonu ale o radosti, že můžu a že se to děje. 

Pocházíš z Vysočiny, kde jsi měl les hned za domem. Teď bydlíš kousek za Prahou. Jak moc je pro tebe důležité mít kolem sebe prostor a přírodu, aby ses cítil opravdu „doma“?

Vnímám to jako velký návrat, je zajímavé, jak jsem zapomněl na spoustu věcí, když jsem vyrazil do Prahy na školu, a teď když jsem se vrátil do přírody, tak si rozpomínám na vše, co jsem vlastně dávno věděl. To že jsem v lese doma, to že je les nejbližší přítel, který mě nezklame, vyslyší, počká na mě. Ten vztah má možnost zažívat každý, jen je důležité nespěchat. Vlastně k tomu znovu dozrát.

Máš nějaký ranní nebo večerní rituál, na který si nenecháš sáhnout? Něco, co ti pomáhá odstartovat den nebo ho naopak v klidu uzavřít?

Mám, hezkej a svůj a ten sdílet nebudu, protože je jenom můj. Rituály mám moc rád.

Petře, jak to máš ty a jídlo – vnímáš ho spíš jako nutné „palivo“, abys mohl fungovat, nebo je to pro tebe i čistá radost a gurmánský zážitek?

S mojí ženou se stravujeme zdravě, dlouhodobě, rádi si připravujeme jídlo. Neumím moc připravovat složitý věci. Do restaurací moc nechodím, a když, tak vím kam, nejsem experimentátor. Vnímám, co moje tělo i mysl potřebuje. 

Musím říct, že ve videích pro Nominal vypadalo to tvoje pečení neuvěřitelně přirozeně, skoro jako bys to dělal denně. Máš to tak i v reálu, nebo je ta domácí příprava jídla u tebe ve skutečnosti mnohem větší „punk“ a improvizace?

Měli jsme pekárnu i doma a pekli jsme chleba často. Znám vaší pekárnu, je v topu. V kuchyni mám rád utěrku přes rameno, poslouchám hudbu a vařím si a nespěchám. 

Petře, z tvého přístupu k životu je cítit velký respekt k přírodě. Promítá se to i do toho, jak vybavuješ domácnost? Díváš se třeba na to, jestli ti věc vydrží deset let, nebo jestli je opravitelná?

Radši si ušetřím a koupím kvalitní věc. To se týká všeho vybavení. Starám se o věci, aby byly funkční, a ano i opravitelné. Nemám rád jednorázové věci. Neopravitelné.  Takové věci nepořizuji. 

ETA je česká značka, která tu je s námi už přes 80 let – spousta lidí má doma kousky, co fungují generace. Jak ty vnímáš tenhle kontrast k dnešní „době spotřební“, kdy se všechno po dvou letech vyhodí?

A vždyť to je správně. Používat, starat se o to a nechat opravit. Co víc si přát. To je stejné jako ve vztahu. Taky mě nevyhodili po první rozepři. Každý vztah potřebuje péči. Ten lidský i ten k přístroji.  Máme doma stále funkční kousky, které mají i 10-12 let od času jejich pořízení. 

Zajímá tě u spotřebičů i jejich šetrnost? Třeba když víš, že robot nebo vysavač má úsporný motor, který ale neztrácí na síle, nebo že kávovar dokáže fungovat bez zbytečného odpadu?

Já to miluju. Opravdu. A hlavně že je to i cenově dostupné. I když některej odpad je fajn. Jako třeba z kávovaru sedlina pro žížaly do kompostu.

Máš nějaký svůj soukromý „eko-hřích“ nebo naopak vychytávku, kterou doma děláš pro planetu a o které se moc neví?

Do každého dne s radostí a úsměvem! To je nejvíc vychytávka.