Dominika a Denisa z Česko na grilu: soutěž nás naučila vážit si sama sebe

Dominika a Denisa. Dvě holky z malé vesničky Pešlov nedaleko Blanska, které se letos na jaře staly historicky prvními vítězkami soutěže Česko na grilu. Jedna sotva odmaturovala, druhá je jen o pár let starší, a přesto porotu překvapily špičkově zvládnutými dobrotami z ingrediencí, které se u nás běžně nevidí. Kdo je učil grilovat, kam si chodí pro inspiraci a jaké mají plány do budoucna?

Děvčata, málo se o vás píše. Co jste dělaly, než jste se pustily do soutěžení v Česko na grilu?

Denisa: Já jsem čerstvě odmaturovala, takže jsem se do teď věnovala škole. Pokračovat budu v Praze na vysoké. Domča to má zajímavější.

Dominika: Já jsem po gymplu na výšku nešla a raději jsem cestovala. Byla jsem ve Skotsku, a taky u táty, který má ve Švýcarsku hospodu. Tam jsem zjistila, že gastronomie je něco, co mě naplňuje a baví. Jenom jsem přesně nevěděla, kterým směrem se vydat. V tomhle mi soutěž Česko na grilu hodně pomohla.

Jak jste to měli doma s grilováním? Byla to běžná věc nebo něco svátečního?

Dominika: Měli jsme to asi stejně jako většina Čechů, k létu to prostě patří. Mamka s tátou, když jsme byly malé, často vozili čerstvé ryby. Byli třeba na dovolené v Chorvatsku, ráno ulovili obří rybu a večer jsme ji tady u nás doma dávali na gril. Díky tomu jsou v nás zakořeněná lehká středomořská jídla, která nás provázela i soutěží.

Denisa: A hlavně se u nás grilovalo odmalinka. S našima jsme chodili na dovolených rybařit a přirostlo nám to k srdci. O půlnoci jsme lovili kalamáry, pak jsme je dávali čerstvé na gril. Domča se dokonce naučila zakousnout chobotnici mezi oči tak, abychom ji dlouho netrápili a rychle usmrtili.

Tak to jsem nevěděla. A asi bych na to ani neměla odvahu.

Dominika: Já nakonec jo.

Denisa: A bylo po ní, no.

Dominika: Ježiši. Odpočívá v pokoji někde?

Denisa: Někde venku.

Takže i díky tomu jste v soutěži hravě zvládaly i ty ne úplně tradiční suroviny jako mořské plody nebo jehněčí?

Dominika: Ty nám jdou lépe než třeba krkovička.

Denisa: Přesně tak, tyhle suroviny, jsou pro nás vlastně běžné a jsme zvyklé je jíst a připravovat od malička. Proto nám ryby ani jiné „nezvyklé“ dobroty úplně nedělaly problém.

Udělat dobrou rybu na grilu určitě není hračka.

Dominika: Není, ale dá se to naučit. Musíte se rozhodnout, jestli budete dělat celou rybu nebo jenom filety.

Denisa: A gril musí být velmi dobře rozpálený.

Dominika: To musí, protože když položíte maso na nerozpálený gril, vlákna běžného masa od něj většinou nějak odtrhnete, protože steaky jsou silnější a pružnější. Ryba se vám hned rozpadne, protože je jemná. Proto musíte mít skvěle rozpálený gril, ryba musí být osušená a stačí malinká chvilka, aby bylo maso tak akorát a nebyla přesušená.

Kterou z vás napadlo přihlásit se do soutěže?

Dominika: Asi mě.

Denisa: Jasně, že tebe. Byla jsem zrovna se spolužáky na výletě v Anglii a zničehonic mi zvoní telefon. Volala Domča, že se přihlásíme do jedné takové soutěže. A prý to nebude nic velkého, budeme grilovat, nějak to půjde. Až pak z ní vylezlo, že budeme v televizi, ale to už jsme byly přihlášené na casting.

Takhle jednoduché to bylo?

Denisa: Asi jo. Až na castingu nám došlo, že to je reálné. Dostaly jsme tam takové základní suroviny, jako třeba kuřecí stehno, rajčata, zeleninu. Hodily jsme to do takového italského stylu a myslím, že se nám to docela povedlo.

Dominika: Šlo tam ale spíš o to, jak reagujeme na kameru, a to jsme teda reagovaly úplně blbě. Třepaly se nám ruce, pokaždé když se nás na něco zeptali, přestaly jsme vařit a začaly jsme vykládat. Navíc tam nebyla pracovní deska, ale takový malý stoleček, který se pořád kýval ze strany na stranu.

Když dostanete na stůl ingredience, domlouváte se, co budete vařit nebo jak to mezi vámi funguje?

Denisa: Máme spolu nějakou chemii a tohle všechno se děje tak nějak přirozeně. Je to pro nás vlastně jednoduché. Když se náhodou neshodneme, umíme se navzájem vyslechnout a najít řešení, které naše vaření někam posune.

A co samotná soutěž? Byly to nervy?

Dominika: To byly velké nervy.

Denisa: My se celkově necháme dost snadno znervóznit.

Dominika: A tam byli všichni kolem nás starší a zkušenější. A taky vypadali, že přesně vědí, co dělají. Tím jsme se nechaly vykolejit už v prvním díle.

Denisa: To nás pak myslím dohánělo celou soutěž to naše sebevědomí. Byla to pro nás taková emoční horská dráha. I když jsme byly se všemi účastníky soutěže za dobře, a ve vaření jsme si byly jisté samy sebou, cítily jsme, že nás několik párů právě kvůli věkovému rozdílu podceňuje.

Na začátku jste zmiňovaly, že jste nasbíraly spoustu zkušeností. Ve vaření nebo v jiných ohledech?

Dominika: Ve vaření taky, ale hlavně jsme si uvědomily, že si můžeme stát za tím, co děláme. Na začátku soutěže, když někdo z porotců zmínil, že jsme mohly něco udělat lépe, zarazily jsme se a ptaly se ho, co mu nechutnalo. Na konci už jsme byly od takových šťouchanců docela obouchané, a musím říct, že to je asi nejvíc, co si ze soutěže odnášíme.

Denisa: Takové nějaké zdravé sebevědomí. Nechat se strhnout kritikou je snadné, ale odolat a stát si za svým nás naučilo až soutěžení.

Co bylo na soutěži nejtěžší?

Dominika: To je těžká otázka. Ale asi to souvisí s tou předchozí. Naučit se obstát.

Co vám při časovém presu pomáhalo stihnout všechny výzvy?

Denisa: Jednak to, že držíme při sobě a že jsme na stejné vlně, takže si spoustu věcí nemusíme ani říkat a prostě jedeme. Měly jsme tam ale taky pomocníky od ETA, jako třeba vakuovačku, tyčový mixér nebo robota s mlýnkem na maso. Toho jsme vždycky na začátku sundaly z police a po celou dobu se nezastavil. Bylo super, že je multifunkční. Třeba brousek na nože se nám hodil pořád.

Cestujete? Vozíte si domů inspiraci nebo recepty?

Denisa: Hlavně Domča cestuje skoro pořád. Strávila tři měsíce na Bali, odtud si přivezla spoustu chutí a inspirace.

Dominika: Ale inspiraci sbíráme všude. Když jdeme do restaurace a něco nám chutná, snažíme se zapamatovat si to a použít později v nějaké naší úpravě. Vlastně asi neumíme vařit podle receptů, vždycky si je ohýbáme podle našich chutí.

Jaké by podle vás mělo být ideální jídlo z grilu?

Dominika: Hlavně takové, aby chutnalo tomu, kdo ho uvařil.

Denisa: To jo. A nemělo by být ošizené. Dobré suroviny si zaslouží lásku.

Vyhrály jste mimo jiné finanční odměnu. Máte v plánu ji procestovat?

Dominika: Jasně, že bychom je rády procestovaly, ale mně už je pětadvacet a chci se už nějakým směrem ubírat. Proto jsme si řekly, že spojíme cestování a vaření a pořídíme si foodtruck. V něm bychom chtěly strávit léto, jezdit na fesťáky, možná i trochu do zahraničí. Uvidíme. Měla by to být taková lehčí řecká až středomořská kuchyně.

Denisa: Ale i nějaký hambáč bude, nějakou dobrou prasárnu tam taky musíme mít.

A přes zimu?

Dominika: To už máme taky vymyšlený.

Denisa: Nebo spíš načichaný z cest za tátou do Švýcarska.

Dominika: Znáte raclette a fondue? Tak něco takového bychom chtěly na zimu, aby z toho byl celoroční projekt. A jezdily bychom třeba do Špindlu nebo tak. Možná i do Švýcarska, nikdy jsme asi nechtěly být na jednom místě.

V tomhle ohledu vám natáčení opravdu změnilo život.

Dominika: Ale zase nějaké celebrity úplně nejsme. Spíš nás to nasměrovalo na novou cestu.

Denisa: Ani bychom nechtěly, aby tohle vítězství byl vrchol všeho, co zažijeme. Chceme spíš, aby to byla součást pestré mozaiky našeho života, který by měl být plný zajímavých věcí.

Máte kromě foodtrucku nějaký gastronomický sen, který si chcete splnit?

Denisa: Joo, to máme odmalička.

Dominika: Vždycky jsme básnily o tom, že chceme mít vlastní bistro.

Denisa: Název už máme, to je hlavní, že jo. Bude se jmenovat Baby. To aby se to rýmovalo s naším foodtruckem jménem Wavy.

A s bistrem zůstanete na Moravě?

Dominika: To není jisté, vlastně ještě nevíme, kam nás to zavane. Chceme bistro s teráskou, na které bude sedět kytarista a brnkat na struny.

Denisa: A asi by tam měly být i nějaké drinky a dobré jídlo, ne?

Dominika: Taky. A taky by tam měli navečer chodit naši, ať se vidíme. Tak to asi nebude někde na druhé straně zeměkoule. Ještě uvidíme.

Denisa: Ale těšíme se na to.

Denisa (18) a Dominika (25) Veselé

Vítězky prvního ročníku soutěže Česko na grilu 2024 pochází z malé vesničky u Blanska. V soutěži byly suverénně nejmladšími soutěžícími, a přesto si vydobyly první místo. Denisa se chystá studovat mediální studia v Praze, Dominika se věnuje gastronomii. Výhru v soutěži investovaly do foodtrucku, se kterým se chystají objíždět (nejen) Česko.