Kateřina Kašparová: Žij svůj sen, stačí začít

Kateřina Kašparová je běžkyně, která si oblíbila extrémně dlouhé trasy. Taky učí děti matematiku a manažery ve firmách jak si udržet motivaci. Povídali jsme si o tom, jaké to je opustit svět byznysu, odstěhovat se na vesnici a jak Katka sama říká - žít si svůj sen. Po takovém povídání s ní najednou máte pocit, že všechno jde. 

Katko, vážně je to tak jednoduché žít si svůj sen?

Není to jednoduché, stojí to spoustu práce. Především v tom, že si musíte uvědomit, co vlastně chcete. Já jsem pracovala v byznysu, do toho učila, rekonstruovala byt, pak stavěla dům, volného času moc nebylo. Chyběla mi energie na sportování a vůbec na fungování. Nakonec jsem si řekla dost. A rozhodla se dát na svůj vnitřní pocit. 

Takže jste se vším sekla?

Se vším ne, jenom s tím, kde jsem necítila uspokojení. Dala jsem výpověď a odstěhovala se s našima na venkov. Stres je hrozná mrcha. Vidím to na své mamince, která měla neuroboreliózu. Změnili jsme životní styl, odstěhovali se z města a všechno je teď v klidu. To, jak se dá mozek měnit a ovlivňovat vidím i na dětech, které učím. Mysl je s námi 24 hodin denně, a když člověk nezpomalí, nemůže všechno stihnout. 

Počkat, copak to jde? Zpomalit a stihnout? 

Od té doby, co jsem zpomalila, stíhám všechno. Dokonce už ani nespěchám na schůzky, protože když začnete panikařit a spěchat, špatně se učešete, zabouchnete si klíče nebo zakopnete u dveří a už jste rozhození. Snažím se držet si stabilně vnitřní klid. 

Většina z nás teď žije dost rychle. Stovky povinností, desítky koníčků vlastních i rodinných, práce…

Cokoliv je rychlé, dlouho nevydrží. Třeba rychlé jídlo. Hodíte do sebe burger a za hodinu byste si něco dali. Času máme všichni stejně, ale záleží jenom na nás, jak si ho rozložíme. Já jsem se rozhodla, že ho budu méně věnovat nedůležitým věcem a víc tomu, co mě baví. Přednáším o motivaci, ve vztahu ke sportu i k práci. Soukromě navíc učím děti matematiku. Běhám ultra závody od 100 kilometrů. Chodím na jógu, jsem trenérka TRX. Jezdím na kole, když nemůžu běhat, pravidelně se protahuji, odpočívám, regeneruji. A jsem šťastná, to je hlavní. 

Jak je to ale při tom všem s jídlem? 

Jím něco, čemu říkám prvojídlo. To je vlastně všechno, co si sami nachystáte doma. Žiju na vesnici, mám domácí vajíčka, mléko z kravína, maso od souseda. Díky tomu se nebojím vařit a péct cokoliv. Třeba kynuté koláče. 

Vy ale máte spoustu pohybu, třeba při ultrazávodech... 

Kamarádka se mě vloni ptala, jak by měla zhubnout. Přemýšlela o krabičkových dietách. Řekla jsem jí, ať se na to vykašle a jí všechno to, co chtěla jíst celý život. Poradila jsem jí, ať odstraní všechno, co je v obalech – sušenky, brambůrky, bagety, prostě všechno, co není prvojídlo. Vidíte, zhubla 12 kilo a vypadá fantasticky, je těhotná a skoro nepřibírá a strašně jí to sluší. Neomezuje se a užívá si to. Je to vážně o tom, nezavřít tělu kohoutek a nevyděsit ho. 

Takže žádné super diety? 

Diety prostě nejsou super, a pokud nejsme nemocní, tak je nepotřebujeme. Mám velký výdej a díky tomu můžu hodně jíst, ale tohle pravidlo platí pro všechny stejně. Jím všechno a hodně, ale nejím blbosti. Naučila jsem se vozit si všude s sebou domácí ořechy, pár jablek, láhev vody a pokud možno tak i jídlo připravené doma. Chce to sice trochu plánovat čas, ale myslím, že jsem dobrý time-manager, takže stíhám, i když mám tréninky nebo učím. 

Všechno domácí, poctivé. To ale většinou dost trvá, ne? 

Nějaký čas tomu musíte věnovat, ale když máte dobré pomocníky, jde to rychleji. Nedám dopustit na robot, kterému říkám Gratusek. Všechno, co v něm dělám je extra rychlé a extra dobré. Třeba nejlepší šlehačka na světě. Mám taky pár triků, jak věci urychlit. Těsto na kynutí nechávám přihřívat v sušičce, to je pak fofr. Mám taky konvici, která má uvnitř sítko, takže tam prostě naházím bylinky ze zahrady a zapnu přesně na tolik stupňů, kolik potřebuji. Nebo si čaj přes den přihřeju na 30°C. Dneska je jednoduché vařit rychle a dobře. 

Užíváte si život na vesnici? 

Jako nikdy dřív. Je sice pravda, že si neskočíte do supermarketu pro nákup, ale mám zeleninu ze zahrádky, domácí vajíčka a mléko z kravína. A obejít si malé obchůdky přece může každý. Navíc mám čas na rodiče, denně je vídám. Mám totiž dojem, že všechny ty nemoci stáří jsou dnes mnohem víc vidět, protože lidé jsou často sami. Dřív žili všichni pohromadě, a když měl někdo Alzheimera, nikdo o tom moc nevěděl, protože se o něj starali doma. Oddělení generací je podle mě největší problém. Tady na vesnici jsou všichni dost pospolu. S maminkou jsme byly nedávno v Praze a ona mi ukazovala na nejbližší panelák a říká mi: No podívej se na to, jak v tom ty lidi můžou bydlet? A když jsem jí pak řekla, že celý život žila v podobném, usmála se a řekla – To už je dávno. Tohle bych neměnila. Doma jsem na dovolené. Mám svůj web Žij svůj sen a já ho opravdu žiju. 

Neměla byste tam nějaký recept, jak začít? 

Prostě začít. Ať už s jídlem, běháním nebo čímkoliv dalším. Občas moc přemýšlíme, čteme si články a studujeme spoustu věcí, nakonec nás to vyděsí ještě dřív, než začneme. Když chcete začít běhat, prostě se seberte a běžte. Zkuste, jak vás to bude bavit a pak až zjišťujte, jak se rozvíjet. Zkoušejte, chybujte a nevzdávejte to. 

Kateřina Kašparová

Narodila se v roce 1986, má doktorát z ekonomie. Začala běhat po smrti bratra, našla v sobě chuť a talent pro ultradlouhé běhy. Má za sebou Spartathlon dlouhý 246 km, na kterém skončila druhá. Učí soukromě matematiku, přednáší ve firmách o motivaci, cvičí TRX a jógu. Ve volném čase odpočívá a věnuje se rodičům, zahradě a zvířatům.