Designérka Kateřina Vejrostová: nejvíc mě baví hledání nových tvarů

ETA nedávno uvedla na trh nový kuchyňský robot ETA Kuliner II. Za jeho vzhledem stojí mladá designérka Kateřina Vejrostová, která se postarala nejen o to, aby zaujal na první pohled, ale také aby se dobře ovládal. Jak probíhá proces navrhování nových spotřebičů do kuchyně a proč by měl mít jejich designér rád vaření, se dočtete v novém rozhovoru.

Pro ETU jste v rámci předchozí spolupráce navrhovala už stolní mixér ETA Blendic II. Jak se na něj díváte s odstupem? Líbí se vám?

Myslím, že je tam pár věcí, které bych dnes udělala jinak. Designér se na svou práci dívá více či méně kriticky hned, jakmile ji dokončí. Zrovna včera jsem v Blendicu mixovala jahody a říkala jsem si, že by se dal vylepšit.

Byla to tehdy vaše první praktická zkušenost s tím, jak probíhá proces od návrhu až po sériovou výrobu?

Jako úplně první věc jsem pro ETU navrhovala sprializér. K práci na něm jsem se dostala přes motivační stáže paní europoslankyně Martiny Dlabajové. Do té doby jsem na všech projektech spolupracovala s konzultanty ve škole, tady jsem ale poprvé stála u celého procesu sama za sebe.

Liší se v takovém případě očekávání od reality? Existuje něco, co vás jako designéru překvapilo?

Stáž probíhala úplně jinak, než jsem čekala. Když jsem se na stáže Sběrny přání dívala předem, vypadalo to, že stážisté spíš stínují. Já jsem ale byla u všeho prakticky a vývojáři v inovačním centru v Hlinsku mi ukázali všechno od A do Z. Představili mi spiralizér jako příslušenství ke kuchyňskému robotu, který tehdy byl čistě funkčním řešením. Neměl žádný design ani ergonomii. Na mě pak bylo, dát spiralizéru tvář a zachovat funkčnost.

Takhle to zní docela jednoduše. Vývojáři vám představí návrh, vy mu dáte formu.

Spolupráce probíhala tak, že jsme se setkali nad zadáním, které už měla ETA připravené. Jeho součástí je vnitřní vybavení vč. motorů a všeho ostatního. Na mě pak bylo „obalit“ spotřebič nebo příslušenství tak, aby byly vizuálně zajímavé, zapadaly do portfolia firmy, a zároveň byly uživatelsky přívětivé a ergonomické. Návrh zpracovávám na 3D modelu, který pak představuji firmě v několika variantách, o kterých se bavíme a hledáme řešení, která by mohla být uvedena na trh.

Kam si chodíte pro inspiraci?

Hledám ji hlavně kolem sebe. Tvary většinou modeluji v hlíně, abych věděla, jak bude fungovat celkový objem a tvar. V tu chvíli mě zajímá, jestli bude konkrétní design příjemný nejen pro oči, ale jestli také padne do ruky. Dívám se také na konkurenci, abych se odlišila, sleduji portfolio firmy a předchozí výrobky, aby do nich nový design zapadl.

ETA má v designu výrobků rozhodně velmi dlouhou tradici, ze které se dá čerpat. Byl to i důvod, proč jste si pro svou stáž vybrala právě ETU?

Rozhodně. A kromě toho také proto, že to je česká firma s dlouholetou tradicí, na které jsem se chtěla podílet. ETA je navíc značka pro každého – pokrývá potřeby těch, kdo chtějí mít doma luxusní designové kousky i těch, kdo chtějí levnější spotřebič do první domácnosti a podobně. Díky tomu je mi velmi sympatická.

Je takových firem víc? Může se začínající designér uživit návrhy pro českou firmu?

Po celou dobu studia byl můj sen se právě takhle uplatnit. Chtěla jsem přesvědčit ETU, aby se mnou chtěla spolupracovat i po škole. Pro české firmy je ale náročné mít zaměstnaný designérský tým na plný úvazek. Většinou nemají tolik nových produktů, které by mohlo jejich designové oddělení navrhovat. Pro firmy je proto zajímavější poptat design výrobků externě. Zároveň jim to dává možnost hledat nová jména a tváře.

Pro ETU jste pracovala zatím výhradně na kuchyňských spotřebičích. Máte k vaření blízko?

Mám. S přítelem je to náš společný koníček a v kuchyni trávíme spoustu času. Proto dokážu ocenit, když jsou kuchyňské produkty dobře navržené a dobře se s nimi pracuje. Naopak umím být velmi kritická, když tomu tak není.

Existují materiály, se kterými ráda pracujete?

V reálném zadání jsou většinou materiálové mantinely pevně dané. Zpravidla si materiály nevybírám já, ale zadává je firma. Na mě pak je vymyslet, jak to udělat, aby daný díl nebo výrobek mohl v rámci daného materiálu perfektně fungovat.

Učí se designéři ve škole, jak s konkrétními materiály pracovat?

Náš obor se pořád vyvíjí. Když jsem byla na vysoké já, předměty zabývající se materiály teprve vznikaly. Když se podívám, jak se průmyslový design vyučuje dnes, je těchto předmětů výrazně víc. Designéři se dnes učí jak pracovat nejen s běžnými materiály, jako je kov, sklo nebo plast, ale také jak přijít s něčím výrazně jiným. V tom je podle mě budoucnost našeho oboru.

I vaše další návrhy pro ETU byly součástí školních zadání?

Do svých návrhů jsem částečně skryla povinnou praxi. Když jsem si pak volila téma diplomové práce, oslovila jsem ETU, jestli by měla zájem se mou spolupracovat i na tak velkém projektu. V tomhle byla ETA velmi vstřícná a já jsem dodneška vděčná, že jsem tu možnost měla. Většina ostatních spolužáků pracovala na diplomkách „do šuplíku“, které budou k vidění na výstavě nebo soutěži, ale nebudou se nikdy realizovat. Když jsem letos v lednu viděla část své práce zhmotněnou v podobě kuchyňského robota ETA Gratus Kuliner II, který opravdu vstoupil na trh, bylo to obrovské zadostiučinění a radost. Robot byl těžištěm práce, navazovalo na něj ale i další příslušenství a spotřebiče, které tvořily takovou produktovou rodinu. Každý z produktů měl navíc nějakou inovaci, kterou se odlišoval od ostatních.

Jaká novinka to je konkrétně u robotu ETA Gratus Kuliner II?

Kuliner má zabudovanou váhu a světlo. Jsou to věci, se kterými přišla ETA v rámci vývoje, a myslím, že třeba konkrétně zabudovaná váha je opravdový gamechanger. Mým úkolem bylo implementovat obě novinky tak, aby to dobře vypadalo a dobře se to používalo. Zároveň jsem musela pohlídat, abychom nekopírovali některý z produktů konkurence, která je na globálním trhu obrovská.

Co je vlastně na návrzích nového designu nejzajímavější?

Nejvíc mě baví hledání nového tvaru, který je hned po barvě tím, co člověka na výrobku zaujme. Baví mě také dát do toho stroje něco, co není na první pohled vidět, ale co se ukáže až při používání.  Když si člověk řekne – tohle je super funkce, je to pro mě ten nejkrásnější moment.

 A co je naopak nejobtížnější částí navrhování?

Navrhnout danou věc tak, aby se odlišovala od všeho, co na trhu je. Trefit design, který nebude nikomu nic připomínat, je dneska opravdu náročné. Zároveň je potřeba pohlídat, aby výrobek byl snadno udržovatelný. Aby neměl spáry, které bude muset spotřebitel čistit párátkem a podobně.

Kdy poznáte, že se vám design vážně povedl?

Někdy na návrh není dostatek času a není možné ho iterovat dost dlouho, aby tenhle moment mohl přijít. Když ale od navrhování na pár hodin odejdu nebo ho nechám uležet přes noc a i pak se mi zdá dobrý, vím, že to je ono.

Co vás baví na českém designu?

Nejvíc to, když někdo použije materiál, který by ostatní nečekali. V poslední době třeba návrh skleněné mísy Ronyho Plesla pro robot ETA Gratus di Vetro. To mě zaujalo a pokaždé, když jdu kolem výlohy a vidím ho tam, zůstanou mi na něm viset oči.

Čemu se věnujete teď?

Momentálně pracuji jako vývojář pro medicínská řešení v brněnské firmě, která se zabývá rekonstrukcemi lebky a čelistí. Modelujeme a vyrábíme na míru pacienta zejména kraniální a maxilofaciální implantáty, které putují do nemocnic po celé Evropě. I když by se mohlo zdát, že má tato práce k designu daleko, opak je pravdou. I když se jedná o produkt, který kromě lékařů nikdo nikdy neuvidí a stane se součástí lidského těla, musí vypadat dobře, aby negativně neovlivnil vzhled pacienta. Současně musí být dobře technicky řešen, aby vydržel náročné podmínky uvnitř těla a práce s ním musí být pro lékařský tým co nejjednodušší. A to je přesně to, co je prací designéra. Vytvářet věci, které jsou hezké na pohled, ale také praktické, ergonomické, které prostě sednou. Ať už do ruky v kuchyni při vaření večeře nebo na operačním sále.

..................................

Kateřina Vejrostová

Rodačka z Bystřice pod Hostýnem aktuálně působící v Brně, kde se podílí na vývoji kostních implantátů. V Brně také vystudovala Vysoké učení technické obor průmyslový design ve strojírenství. Je členkou valašského souboru písní tanců Rusava, kterému pomáhá prezentovat valašský folklor v Česku i za hranicemi.